Umění
Těžko bychom hledali v historii kulturu nebo období, kde bychom nenašli jakoukoliv formu nebo přinejmenším zmínku o umění. V rozhovoru dvou legendárních umělců se Rick Rubin usmívá při debatě s Brianem Enem, zda je v tom případě umění opravdu něco, bez čeho bychom se obešli. Nabízí se logický argument, že bychom bez něj nejspíše asi přežili, ale nikdy jsme to nezkusili a ani to neplánujeme, protože málo co nám umožňuje lépe pochopit sebe samé než právě umění. Díky umění můžeme porozumět fenoménům, jež nedokážeme artikulovat běžným jazykem všedního dne. Ztotožnění s uměleckým dílem, nevytváří pouto čistě mezi námi a autorem, jehož dílo s námi rezonuje, ale především s dalšími lidmi, se kterými poznáváme pospolitost a sounáležitost při prožívání něčeho vzájemného a unikátního. Cítíme se pochopení, vzniká komunita se společně sdílenými hodnotami a pohledy na svět. Zjišťujeme, že jsme v něčem stejní, i když ve všem ostatním můžeme být tak zásadně odlišní.
Poslání
Shia La Beouf v jednom ze svých rozhovorů označil za umění všechno, co námi dokáže pohnout, umožní alespoň na kratičkou chviličku vystoupit z tradičních kolejí konvenčního bytí a dovolí tak cosi pocítit a prožít. Tenhle pohled se nám nesmírně zamlouvá, protože tyhle prožitky jsou pro nás vším, co hledáme. Přesně v tomhle raší poslání dětí jarního kvítí. Jsme inspirování našimi hrdiny, kteří nám naznačili, kudy vede cesta a nyní prahneme po tom, abychom si našli svou vlastní. Chceme inspirovat, protože co více můžeme jeden pro druhého udělat? Děti jarního kvítí jsou prostranstvím, kde může být ASAP Rocky klidný, protože tady Kids skutečně „Turned Out Fine“.
My
Jak velká jména a díla nám dala renesance v Itálii, francouzský impresionismus, avantgardní surrealismus či nespočet dalších kreativních vektorů, které definovaly své epochy a učinily je tak navždy nesmrtelnými? Proč by právě děti jarního kvítí nemohly být jedním z nich? Podle slov Johnnyho Venuse člověk jako jedinec sám o sobě kráčí svým životním závodem rychleji, ale v dobré společnosti dojde dále a my přece nikam nespěcháme… Toužíme tvořit, přičemž se nikdy nezapomínat galantně dvořit všem zákoutím naší zvědavosti. Všichni jsme na jedné lodi a zároveň každý u svého vlastního kormidla. Erich Fromm velice duchaplně zmínil, že lidé kolem nás určují nejenom to, kým jsme, ale to, kým se vůbec můžeme stát. V tom spočívá krása naší umělecké symbiózy. Scházíme se na stejné louce, kde každý z nás má co říct. Dalo by se říct, že se chceme jenom skromně podělit, ale všichni, kdo jsme se tu sešli, někde v nitru chápeme, že prostor pro expresi je něco, co nutně potřebujeme, protože se bez něj jednoduše neobejdeme. Tahle louka je důvod, proč tu jsme.
Ty
Přinášíš na svět něco svého a chceš být součástí tohohle nekonečného festivalu objevování neexistujících hranic? Přidej se. Je tu místo pro nás všechny. Společně dojdeme dále. Poděl se o své výtvory, díla, nápady, hravé ideje, nejspanilejší sny nebo skromné náčrty… Koneckonců je to na tobě. Rozhodně tu nejsme od toho, abychom tvé chápání umění hodnotili. Naopak jsme nesmírně vděční za každé polínko, které přiložíš na našem společném táboráku, kterým se snažíme uniknout před prachem chladného zapomnění.